Co je rozdíl mezi absintem a absinthem?

Absint a absinth - na první pohled se to zní skoro stejně, ale mezi těmito dvěma slovy je víc než jen rozdíl v písmenu. Jeden je česká a evropská verze, druhý je anglická přepisová forma, a oba nesou v sobě celou řadu historických, kulturních a chemických odlišností. Pokud jste kdysi slyšeli, že absint je nebezpečný nápoj, který způsobuje halucinace, nebo že se vyrábí jen z konopí - zde je pravda, která to všechno opraví.

Co je vlastně absint?

Absint je alkoholický nápoj s obsahem 45-74 % obj. etanolu, který se vyrábí destilací bylinek, především zelého křížku, máty perzské a anýzu. Je známý svou charakteristickou zelenou barvou, ale také bezbarvou verzí, která se nazývá blanche. V Česku a většině evropských zemí se používá právě slovo absint - s t na konci. Toto je původní česká a francouzská forma, která se vyskytuje v oficiálních dokumentech, recepturách a výrobních normách.

Absint se nevyrábí z konopí, jak si mnozí myslí. Je to mylná představa, která vznikla z toho, že se v minulosti často zaměňoval s marihuanou kvůli podobnému názvu a původu v oblasti, kde se konopí pěstovalo. Ve skutečnosti je absint výhradně nápoj z bylinek - a hlavně z zelého křížku, který obsahuje látku thujon. Thujon je terpen, který má vysokou koncentraci v zelém křížku a je zodpovědný za charakteristickou chuť a vůni. Dříve se věřilo, že thujon způsobuje halucinace, ale moderní výzkumy ukazují, že je to nesmysl.

Co je absinth?

Absinth je anglicky psaná verze slova absint, která se používá především v USA a Velké Británii. V anglicky mluvících zemích se tato forma stala standardem kvůli historickému přepisu francouzského slova absinthe. Francouzští výrobci v 19. století používali absinthe s e na konci - a angličtí překladatelé si to přebrali bez změny. Takto se to přenášelo do anglických knih, novin a později i do amerických zákonů.

V USA byl absinth zakázán od roku 1912 a znovu povolen až v roce 2007, kdy byla upravena pravidla o obsahu thujonu. Dnes v USA prodávaný absinth musí mít thujon v koncentraci nižší než 10 ppm (parts per million). To je mnohem méně než v evropském absintu, který může obsahovat až 35 ppm. Výsledkem je, že americký absinth má často měkčí chuť, méně bylinkovou intenzitu a často se vyrábí s umělými aromačními látkami, aby nahradil chybějící přírodní složky.

Proč existuje rozdíl v psaní?

Rozdíl mezi absint a absinth není jen otázka pravopisu - je to otázka kultury a pravidel. V České republice, Francii, Švýcarsku, Německu a dalších evropských zemích se používá absint s t. V USA, Velké Británii a Kanadě se používá absinth s th. Obě formy odkazují na stejný nápoj, ale každá z nich je vymezena jiným právním a tržním systémem.

Na evropském trhu je absint řízen evropskou směrnicí 2008/84/ES, která stanovuje přesné hranice pro obsah thujonu, alkoholu a povolené bylinky. V Česku se vyrábí některé z nejkvalitnějších absintů na světě - například značky jako La Clandestine, Žlutý Drak nebo Absint 1898 používají tradiční receptury s přírodními bylinkami a bez umělých přísad. Tyto nápoje mají od 60 do 72 % alkoholu a obsahují thujon v rámci bezpečných limitů - a přesto jsou plné chuti, vůně a komplexity.

Thujon - skutečný nebo falešný nebezpečný složka?

V 19. století se absint označoval za „zelenou čarodějnice“ a obviňoval se z toho, že způsobuje psychické poruchy, halucinace a úplné závislosti. Vznikla celá teorie o „absintové epilepsii“ - ale dnes víme, že to byl jen nápad, který sloužil k podpoře zákazu.

Skutečným důvodem zákazu bylo to, že absint byl nápojem dělníků a umělců, kteří ho pili v množství. Byl levný, silný a často nečistý - výrobci ho někdy barvili měděnými sloučeninami nebo přidávali methanol. Když se začaly vyrábět průmyslově čisté verze, byl zákaz odstraněn. Dnes je thujon v absintu v tak nízké koncentraci, že byste museli vypít 10-15 litrů za den, aby vás to nějakým způsobem ovlivnilo. To je víc než všechno, co byste mohli přežít.

Chuť, vůně a způsob podávání

Absint se nepije jako vodka. Při přípravě se používá tzv. absintová metoda: do sklenice se nalije 30-40 ml absintu, na lžíci se položí cukr, a vodou z kohoutku se pomalu kapává na cukr, dokud se nerozpustí. Tento proces se nazývá loužení a způsobuje, že se nápoj změní z průhledného na mléčně bílý - to se nazývá loučení nebo loučení. Je to vizuální i chuťový zážitek.

Chuť absintu je hluboká: na začátku je sladká, pak se objeví bylinková hořkost, a na konci zůstává chutná vůně anýzu a máty. Některé verze mají dokonce stopové množství křížku, který dává vůni připomínající trávu nebo svěží země. Absint není nápoj pro každého - ale pro ty, kdo ho znají, je to jedna z nejkomplexnějších chuťových zkušeností mezi alkoholickými nápoji.

Co je na trhu dnes?

Dnes je v Česku a na evropském trhu více než 200 různých značek absintu. Některé jsou klasické, jiné experimentální - s přísadou černého kávového koření, citrónového pomeranče nebo dokonce s drobnými kousky korene. Většina z nich je vyráběna v malých, rodinných pivovarech nebo destilériích, které dodržují 19. stoleté receptury.

Naopak americký absinth je často vyráběn velkými společnostmi, které se snaží dodržet zákazníkům „historický“ vzhled - ale často výsledkem je nápoj, který chutná spíš jako zmeskaný likér. Některé značky, jako Saint George nebo Leopold Bros, ale vyrábějí skutečně kvalitní verze, které se blíží evropskému standardu.

Závěr: Je to stejný nápoj?

Ano. Absint a absinth jsou stejný nápoj. Rozdíl je jen v psaní a v zemi, kde je vyráběn. Pokud koupíte absint v Brně nebo v Ženevě, dostanete nápoj s 65 % alkoholu, přírodními bylinkami a thujonem v bezpečném množství. Pokud koupíte absinth v New Yorku, dostanete nápoj s nižším alkoholem, omezeným thujonem a často s umělými aromačními látkami.

Není tedy otázkou, které slovo je „správné“. Je to otázka, jaký nápoj chcete. Pokud chcete autentický, silný, bylinkový nápoj s historií - vyberte absint. Pokud jste v USA a hledáte něco, co se může pohodlně koupit - tak absinth je vaše volba. Ale nezapomeňte: žádný z nich nezpůsobí halucinace. To je jen mýtus - a věřte tomu, co dnes věda říká, ne to, co se psalo v 19. století.