Představte si barvité Pařížské kávaný na přelomu 19. a 20. století. Vzduch je plný kouře z doutníků, hraje hudka a stoly jsou poseté skleničkami s nápojem, který má sytě zelenou barvu. Tento nápoj není jen libace - je to absinth, známý také jako zelený ďábel. Mnoho lidí se ptá, kdo ho pil ve velkém množství a proč mu věnovali takovou oddanost. Odpověď není v jednom jménu, ale v celé generaci umělců, spisovatelů i myslitelů, kteří v tomto likéru hledali inspiraci, únik nebo prostě radost ze života.
Absinth nebyl pro tyto lidi jen alkoholem. Byl symbolem doby, která se změnila. Dnes se podíváme na konkrétní osoby, které tento nápoj konzumovaly pravidelně, a rozebereme mýtus o tom, že jim způsoboval šílenství. Zjistíte, že za legendami stojí často něco jiného než samotná bylina fenykl anýzový.
Kdo byli hlavní konzumenti absinthu?
Když se mluví o absinthu, hned vám padne na mysli malíř Vincent van Gogh. Je pravda, že Van Gogh byl nadšeným konzumentem. Žil v Arles, kde byla kultura pití absinthu velmi rozšířená. On sám psal dopisy svému bratrovi Theo, kde zmiňoval, že pije absinth denně, někdy i několikrát za den. Pro něj to nebylo jen opojení; bylo to levné „palivo“ pro jeho tvůrčí proces. Když neměl peníze na lepší víno, sáhl po absinthu, protože za nízkou cenu poskytoval silnější účinek díky vysokému obsahu alkoholu (často přes 70 %).
Van Gogh však nebyl sám. Mezi jeho současníky patřil i spisovatel Arthur Rimbaud. Tento francouzský básník byl známý svým divokým životním stylem a absinth byl součástí jeho každodenní rutiny. Podobně jako Van Gogh, i Rimbaud využíval tento nápoj k prolomení běžných hranic vnímání. Jeho verše jsou plné obrazů, které mnozí kritici spojovali právě s účinky tohoto likéru.
Nesmíme zapomenout ani na Alberta Schweitzera. Možná vás překvapí, že tento pozdější Nobelův laureát a lékař, který strávil život pomáháním lidem v Africe, byl v mladosti vášnivým pijákem absinthu. Ve svých pamětech popisuje, jak ho tento nápoj doprovázel během studijních let v Německu. Schweitzer později uvedl, že absinth mu pomáhal soustředit se při dlouhých hodinách učení. Jeho případ ukazuje, že konzumenti nebyli pouze „dekadentní umělci“, ale i seriózní intelektuálové.
Mezi další významné osobnosti patří:
- Oscar Wilde: Anglický dramatik a spisovatel, který miloval francouzskou kulturu a s ní spojený absinth.
- Jules Verne: Slavný spisovatel sci-fi knih, který podle některých zdrojů preferoval absinth před vínem.
- Émile Zola: Francouzský naturalista, který v románech často zobrazoval pařížskou společnost včetně jejího vztahu k alkoholu.
- Hector Berlioz: Komponista, který považoval absinth za prostředek pro hudební inspiraci.
Proč si vybrali právě absinth?
Proč tyto slavné osobnosti volily absinth místo vína nebo piva? Hlavním důvodem byla cena a dostupnost. V 80. letech 19. století došlo k epidemii filoxery, která zničila většinu vinic ve Francii. Ceny vína prudce vzrostly. Absinth, který se vyráběl z bylin (zejména česnekovec luční), byl mnohem levnější. Stačilo pár centimetrových destilátu, aby člověk cítil silné účinky.
Druhým faktorem byl rituál přípravy. Pít absinth nebylo rychlé. Vyžadovalo to přidávání ledové vody a cukru pomocí speciální lžičky. Tento proces trval desítky minut a umožňoval lidem sedět u stolu, povídat si a relaxovat. Byl to společenský rituál, který spojoval lidi. Umělci a spisovatelé tuto dobu využívali k brainstormingu a diskuzím o novém umění.
Třetím aspektem byla chuť. Absinth má specifickou aromatickou chuť díky obsahujícím éterickým olejům z anýzu, fenyklu a heřmánku. Tato kombinace byla pro mnoho lidí nová a fascinující. Nebyla to jen pálivá tekutina, ale komplexní chuťový zážitek.
Mýtus o šílenství: Co vlastně způsobil?
Dlouho se věřilo, že absinth přímo způsobuje psychózy a halucinace. Tento názor se ustálil zejména proto, že mnoho slavných konzumentů, jako Van Gogh nebo Rimbaud, mělo později problémy s duševním zdravím. Ale je to pravda? Moderní výzkumy ukazují, že hlavní viník nebyl thujon (látky obsažené v česneku lučním), ale čistý ethanol.
Absinth měl obvykle 65-74 % alkoholu. Pokud jste pili tři nebo čtyři skleničky denně, dostávali jste dávku alkoholu srovnatelnou s tím, co by vypil těžký alkoholik pijící vodku. Chronická intoxikace ethanolem vede k poškození mozku, životosprávě a sociálním problémům. Halucinace byly pravděpodobně vedlejším účinkem vyčerpání těla a nedostatku spánku, nikoliv magickou silou bylin.
Navíc, v té době byly výrobní postupy nekonzistentní. Některé levné značky používaly syntetické barviva a jiné chemické přísady, které mohly být toxické. To mohlo přispět k negativním zdravotním efektům, které lidé připisovali samotnému absinthu.
| Mýtus | Realita |
|---|---|
| Absinth způsobuje halucinace. | Halucinace jsou výsledkem vysokého obsahu alkoholu a možných kontaminantů, nikoliv thujonu. |
| Všichni pijáci absinthu šílili. | Mnoho konzumentů, jako Albert Schweitzer, žilo úspěšný a stabilní život bez známek šílenství. |
| Absinth byl zakázán kvůli nebezpečí. | Zákaz byl spíše politický a ekonomický tlak vinařského průmyslu než vědecky podložený krok. |
Historický kontext a zákaz
Populární období absinthu skončilo začátkem 20. století. První zemí, která ho zakázala, byla Švýcarsko v roce 1905. Následovala Francie v roce 1915. Proč došlo k tak radikálnímu kroku? Hrála roli kombinace faktorů. Vinařský průmysl tlačil na vlády, aby ochránil své zájmy před konkurencí. Zároveň rostla veřejná obava z alkoholismu a sociálních problémů spojených s levným alkoholem.
První světová válka urychlila konec éry absinthu. S mobilizací vojska a změnou společenských hodnot zmizela potřeba pro tento luxusní, byť levný, rituál. Po válce již nebyla cesta zpět. Absinth se stal ilegálním v mnoha zemích světa až do konce 20. století, kdy se vrátil na trh jako prémiový produkt s přísnými limity na obsah thujonu.
Denní rutina typického konzumenta
Jak vypadala den člověka, který pil hodně absinthu? Podívejme se na hypotetický den studenta nebo umělce v Paříži roku 1890:
- Ráno: Čaj nebo káva, ale často první doušek absinthu po snídani jako „tonikum“ pro probuzení.
- Odpoledne: Práce v ateliéru nebo knihovně. Občasné doplnění nápoje pro udržení soustředění.
- Večer: Výlet do kavárny. Společenské setkání s přáteli. Příprava absinthu s ledem a cukrem trvá hodiny. Diskuze, kouření, hudba.
- Noć: Návrat domů, často v mírně opilém stavu, pokračování v práci nebo spánek.
Tento rytmus byl udržitelný jen po určitou dobu. Tělo si nakonec vybírá daň. Mnoho těchto osobností zemřelo dříve, než bychom dnes očekávali, a jejich zdraví bylo narušeno nejen alkoholem, ale i chudobou, špatnou hygienou a stresem.
Závěr: Dědictví zeleného ďábla
Dnes už absinth nepijeme v těch množstvích, jako kdysi. Je to spíše exotický koktejlový ingrediencí než základní složka stravy. Přesto jeho historie zůstává fascinující. Ukazuje nám, jak může jeden nápoj ovlivnit kulturu, umění a dokonce i legislativu. Slavní konzumenti, jako Van Gogh nebo Schweitzer, nám připomínají, že za každým mýtem stojí reálný příběh lidí, kteří hledali svůj vlastní způsob, jak přežít a tvořit ve světě, který se rychle měnil.
Příště, když uvidíte láhev absinthu, vzpomeňte si na ty, kteří ho pilo nejvíce. Nebyli to jen blázni, ale lidé, kteří se snažili najít rovnováhu mezi inspirací a realitou.
Pil Vincent van Gogh opravdu hodně absinthu?
Ano, Vincent van Gogh byl pravidelným konzumentem absinthu. Ve svých dopisech zmiňuje, že ho pije téměř denně, často jako náhradu za dražší víno. Byl to levný způsob, jak dosáhnout euforie a soustředit se na malování.
Způsoboval absinth skutečně šílenství?
Ne, moderní studie naznačují, že hlavní příčinou zdravotních problémů byl vysoký obsah alkoholu (ethanol) a možné kontaminanty v levných značkách, nikoliv thujon z bylin. Psychózy byly spíše následkem chronického alkoholismu.
Proč byl absinth zakázán?
Zákaz byl výsledkem tlaku vinařského průmyslu, který viděl v absinthu konkurenci, a rostoucí obav společnosti z alkoholismu. První země ho zakázaly na počátku 20. století.
Jak se správně připravuje absinth?
Tradiční metoda zahrnuje nalití absinthu do sklenice, umístění speciální lžičky s otvory na okraj, položení kostky cukru na lžičku a pomalé nalévání ledové vody přes cukr. Cukr se rozpustí a voda zředí absinth, čímž vznikne charakteristický mléčný vzhled (louche efekt).
Kdo byl Albert Schweitzer a jaký byl jeho vztah k absinthu?
Albert Schweitzer byl německý teolog, lékař a filozof, nositel Nobelovy ceny míru. Ve svých pamětech uvádí, že v mladosti pil absinth pravidelně, protože mu pomáhal soustředit se při studiu medicíny a filozofie.
